Strach a úzkost • emoce • bezpečný rozhovor
Děti se někdy bojí věcí, které dospělému připadají malé, ale pro ně jsou veliké. Strach ze tmy, z chyby, z odloučení, z posměchu, z nového prostředí nebo z toho, co se děje doma či ve třídě, může dítěti zabrat mnoho vnitřního prostoru. Zvědohlav pomáhá dospělým otevírat strach a úzkost přes autorské pohádky Petra Březiny, profesionálně namluvené audio, ilustrace, otázky a vedený rozhovor. Dítě nebo žák nemusí začít tím, že mluví o sobě. Nejdřív může mluvit o postavě, která se také bála.
Strach je přirozená emoce. Pomáhá člověku vnímat nebezpečí, být opatrný a hledat bezpečí. U dětí ale může být strach někdy silnější než samotná situace.
Dospělí mají někdy tendenci strach rychle zmenšit větou: „Toho se přece nemusíš bát.“ Jenže dítě se bojí právě teď. Potřebuje nejdřív zažít, že jeho pocit někdo bere vážně.
Úzkost se od běžného strachu může lišit tím, že není vždy vázaná na jednu jasnou věc. Dítě může cítit napětí, neklid, nejistotu nebo pocit, že se něco pokazí, i když nedokáže přesně říct co.
Pokud je strach nebo úzkost dlouhodobá, silná a narušuje běžné fungování dítěte, je na místě zapojit odbornou pomoc. Pohádkový materiál může pomoci s rozhovorem, ale nenahrazuje odbornou péči.
Přímá otázka „Čeho se bojíš?“ může být pro dítě těžká. Někdy se stydí, někdy má strach, že bude vypadat slabě, a někdy samo přesně neví, čeho se bojí.
Pohádka vytváří bezpečný odstup. Dítě může mluvit o postavě, která se bála, a teprve potom se jemně přiblížit k vlastní zkušenosti.
Při práci se strachem a úzkostí se děti a žáci učí, že strach není ostuda, že strach se dá pojmenovat a že i malý krok může být důležitý.
Dítě nemusí hned všechno zvládnout. Může se nejdřív naučit říct: „Bojím se“, „nevím, co se ve mně děje“ nebo „potřebuju pomoct“.
Obsah je připravený pro rodiče, pedagogy mateřských škol a 1. stupně ZŠ, třídní učitele, vychovatele i asistenty pedagoga.
V mateřské škole se strach otevírá jednoduše přes poslech, obrázek a pojmenování pocitu. Na 1. stupni ZŠ mohou žáci hledat příčiny, následky a mluvit o odvaze.
V mateřské škole se děti mohou bát odloučení od rodiče, nového prostředí, tmy, neznámých lidí, konfliktu nebo toho, že něco nezvládnou.
Učitelka může přes pohádku pomoci dítěti poznat, že podobný pocit může mít i někdo jiný. Dítě nemusí hned vyprávět o sobě. Už pojmenování strachu u postavy může být první krok.
Na 1. stupni ZŠ se strach často objevuje ve spojení s výkonem, chybou, čtením nahlas, posměchem, zkoušením, novou situací nebo vztahy ve třídě.
Učitel může téma otevřít přes pohádku. Žáci sledují postavu, která se bála, a hledají, co se dělo předtím, jak se strach projevoval, co ho zvětšovalo a co pomohlo.
Děti často slyší, že mají být statečné. Je ale důležité vysvětlit, že statečnost neznamená nebát se vůbec. Odvaha znamená udělat dobrý krok i přesto, že se bojím.
Postava v pohádce nemusí být hrdina od začátku. Může váhat, hledat oporu a nakonec udělat první malý krok. Právě to je pro děti srozumitelné.
Dospělý může vybrat pohádku nebo scénu, ve které se postava bojí, váhá, utíká před problémem nebo se bojí říct pravdu. Nejdřív se ptá na děj a potom na emoci.
Nakonec lze přidat otázky k bezpečnému kroku: Co by mohla postava udělat jako první? Komu může říct o pomoc? Co by jí mohlo dodat odvahu?
Pohádka je pro děti přirozený vstup do čtení a přemýšlení. Má děj, postavy, prostředí, konflikt, rozhodnutí i konec. Dítě se může ptát, co se stalo, proč se to stalo, kdo komu pomohl a co by šlo udělat jinak.
Přes postavy a jejich rozhodnutí se dá přirozeně otevřít pravda a lež, slušné chování, strach, smutek, odvaha, laskavost nebo vztahy mezi dětmi.
Časté otázky
Ano. Strach je přirozená emoce. Důležité je, aby dítě mělo bezpečný prostor o strachu mluvit a postupně se učilo, co mu pomáhá.
Pokud je strach nebo úzkost dlouhodobá, velmi silná a narušuje spánek, školku, školu, vztahy nebo běžné fungování dítěte, je vhodné zapojit odbornou pomoc.
Pohádka ukáže strach na postavě. Dítě nebo žák nemusí hned mluvit o sobě, ale může popsat, čeho se bála postava a co jí pomohlo.
Ano. V mateřské škole se se strachem pracuje přes poslech, obrázky, jednoduché otázky a pojmenování pocitu.
Ano. Na 1. stupni ZŠ mohou žáci mluvit o odvaze, důvěře, příčinách strachu a o tom, komu se dá říct o pomoc.
Ne. Zvědohlav může pomoci s rozhovorem a prevencí. Pokud dítě prožívá silnou nebo dlouhodobou úzkost, je potřeba zapojit odborníka.
Ne. Zvědohlav je postavený pro online práci. Metodické průvodce budou po spuštění dostupné také jako PDF soubory, které si dospělý může v případě potřeby vytisknout.
Další krok
Pokračujte k související pohádce, otázkám nebo materiálům podle věku dětí a cíle práce.