O čem pohádka vypráví
Pohádka O trpaslících z modřínového lesa a růstovníku vypráví o obyvatelích lesa, kteří uvěří, že budou šťastní teprve tehdy, až vyrostou. Jejich přání se díky kouzelné rostlině skutečně splní. Brzy však poznají, že získat to, po čem tolik toužili, nemusí znamenat lepší život.
V modřínovém lese žijí dvě početné rodiny trpaslíků. Vrtalové hledají vzácné kameny hluboko ve skále, zatímco Hledalové prosévají písek u řeky a sbírají zlaté šupinky. Díky svému malému vzrůstu se snadno dostanou do úzkých štěrbin a zvládají práci, na kterou by větší tvorové nestačili. Přesto nejsou spokojení. Někdo jim totiž namluvil, že čím budou vyšší, tím lépe se jim bude dařit.
Lesní strašák Šarpušák jim proto vyřeže do starého dubu veliký metr. Trpaslíci se u něj každý den řadí a měří, zda už alespoň o kousek nepovyrostli. Výsledkem ale není radost ani užitek. Ve frontách se hádají, předbíhají a strkají do sebe. Přitom zůstávají pořád stejně malí. Touha po větší výšce jim začíná kazit dosud poklidný život.
Když Šarpušáka navštíví jeho strýček Zvědohlav, svěří se mu, že se v lese nedá vydržet. Zvědohlav dostane neobvyklý nápad: vyhledají vzácný růstovník. Tato kouzelná bylina rozkvétá jen jednou za padesát let. Každý, kdo k ní přivoní, vyroste do výšky obrovského stromu a takto veliký zůstane až do dalšího úplňku. Zvědohlav i Šarpušák rostlinu najdou na černé skále.
Druhý den Zvědohlav trpaslíkům vysvětlí, že samotná velikost štěstí nezaručuje. Oni mu však nevěří. Když se dozvědí o růstovníku, okamžitě se k němu nahrnou. Stačí jediné přivonění a všichni začnou skutečně růst. Najednou se tyčí nad lesem a mají pocit, že se jim splnil nejkrásnější sen.
První nadšení ale rychle vystřídají starosti. Vrtalové jsou tak vysocí, že se nevejdou do svých důlních chodeb. Hledalové mají zase příliš veliké prsty na to, aby dokázali zachytit drobná zrnka zlata. Přestávají zvládat práci, která jim dříve šla snadno, a protože nic nevydělají, přicházejí také o oblíbenou medovou kaši. Všichni jsou hladoví, nešťastní a chtějí získat zpátky původní výšku.
Jejich velikost se změnila, ale les i práce zůstaly stejné. Chodby se nepřizpůsobily obrovským postavám a drobné zlaté šupinky se nezvětšily spolu s jejich prsty. Trpaslíci tak poznávají důsledek, o kterém při dlouhém čekání u metru vůbec neuvažovali. Nešlo o to, že by růstovník nesplnil slib. Splnil ho dokonale. Jenže trpaslíci si s větší výškou automaticky spojili také snadnější život a větší štěstí. Právě tento rozdíl mezi splněným přáním a skutečnou spokojeností tvoří jádro jejich zkušenosti.
Zvědohlav jim zpočátku neprozradí, že kouzlo skončí s příchodem úplňku. Chce, aby sami poznali důsledky svého přání. Teprve když trpaslíci slíbí, že k sobě budou ohleduplnější, naznačí jim, že je ráno čeká překvapení. Po úplňku se skutečně probudí zase tak malí jako dřív.
Šarpušák odstraní starý metr a místo něj vyřeže do dubu sluneční hodiny. Trpaslíci už se nemusejí každý den srovnávat podle výšky. Mohou se vrátit ke své práci a znovu spolu pokojně žít.
Pohádka přirozeně otevírá témata srovnávání s ostatními, přání a očekávání, sebepřijetí, lákavých slibů, důsledků rozhodování a opravdové spokojenosti. Růstovník není podvod: trpaslíci po něm opravdu vyrostou. Mylná je jejich představa, že právě větší výška jim automaticky přinese štěstí.
